Watty na Milano - San Remo

Jak vyhrát 290km dlouhý monument

Na cestě k rozhodujícím stoupáním Cipressa a Poggio stojí před jezdci pouze jediné, 500m vysoké passo Turchino. V jeho nejprudším 5% závěru závodníci na pár minut přišlápnou na 400W, ale jinak se úvodních pět hodin a 230km povětšinou odehrává v relativím poklidu normalizovaným výkonem lehce nad 200W.

Vše podstatné se v posledních letech děje v závěrečných 60ti kilometrech, kde peloton výrazně zrychluje a doslova letí k cíli. Finální hodina a půl závodu se tak i přes stoupání Poggio a Cipresa odehrává těžko představitelným průměrem 46km/h (!) a normovaný výkon jezdců nekompromisně stoupá k červené 400W hranici. Tohle tempo pravidelně odrovnává většinu sprinterů a do cíle dorazí jen nejlepší klasikáři, kteří musí prokázat patřičné zrychlení v závěrečném stoupání Poggio.

27km před cílem je ještě 5,4km dlouhá 4% Cipressa. Kdo chce obstát, musí v něm zvládnout 10ti minutový interval v týmovém zázemí na úrovni 450W.

Závěrečné Poggio, zhruba 10km před cílem potom znamená finální selekci. Nejinak tomu bylo letos. Toto 6ti minutové stoupání jezdci absolvovují běžnému smrtelníkovi nepochopitelným průměrem 37km/h (!!!). Konkrétně Oliver Naesen ho dal výkonem 501W s celkem 5ti vynucenými zrychleními nad 1000W v jeho závěru. Při posledním z nich, zhruba kilometr před vrcholem Poggia, kdy Sagan zachytává rozhodující únik Alaphilippa, musí Naesen jít až na 1200W. Naesen dokázal vyvinout téměř půlminutový výkon na úrovni 850W a to bylo klíčem k udržení se ve skupině. Předlouhá půlminuta takovým výkonem je něco velmi mimořádného ovšem je třeba si uvědomit, že největší kus práce při sjíždění Alaphilippa odvedl Sagan, jehož čísla buhužel nemáme.

Ti kdo svého lídra vezou na vrchol posledního Poggia pracují v úvodu stoupání samozřejmě s ještě výrazně vyšším výkonem než 500W, nicméně je to jejich konečná. Což krásně demonstrovali jak náš Zdeněk Štybar tak Philippe Gilbert - oba odvedli v závěrečném kopci skvělou práci pro vítězného Alaphilippa a poté závod dokončili v hloubi startovního pole.

Závěrečný sjezd znamenal pro jezdce zrychlit za každou zatáčkou z 25km/h na 60km/h několikasekundovým vsazením na úrovni 800-1000W. I díky tomu 11ti členná skupinka uprchlíků zapsala letos průměrem 56km/h nejrychlejší sjezd z členitého Poggia všech dob.

Cílovou rovinku dlouhou 300m dává Naesen průměrem 1002W s maximem 1314W 200m před cílem, což mu vynáší skvělé 2.místo za vítězným Alaphilippem.

Pro zajímavost, když v roce 2017 vyhrál Kwiatkowski před Saganem, musel zvládnout cílovou rovinku průměrem 1085W a jeho maximální watty krátce po zahájení spurtu byly 1220W.

Watty a rychlosti na vítězství v MSR jsou každoročně v posledních 2 kopcích a cílové rovince velmi podobné. Jde vlastně o 1,5hodinový výkon okolo 400W s několika za sebou jdoucími nástupy nad 1000W v posledním stoupání Poggio a následujícím sjezdu do cíle. Cílovou rovinku je třeba zvládnout průměrem 1000W a správně načasovat a takticky bezchybně provést finální úder na úrovni 1300W. To se letos nejlépe povedlo Alaphilippovi, který se vyvezl za Mohoričem a svůj spurt proměnil ve své první vítězství na monumentu, před druhým Naesenem, rovněž nováčkem na pódiu a Kwiatkowskim, který už MSR jednou získal.

Autor: Robert Kleiner, SPEEDweaponry