Jak daleko má Bíteš k Ronde?

Kdo si našel čas a sledoval letošní belgické Ronde, nemohl přehlédnout, že od startu do cíle se celých 270km odehrávala totální cyklistika. Ostatně takhle letos vypadá většina letošních jarních belgických klání. Maximální nasazení od startu do cíle nedává prostor příliš velkému taktizování ani heroickým únikům na jaké jsme byli zvyklí za časů Cancellary, Boonena, Terpstry, či Sagana (když ještě měl formu). Tahle taktická varianta prostě a jednoduše v takovémto tempu a při této délce závodu letos nepřichází moc do úvahy. Jedinou možností je vyčkat na závěr závodu a zkusit tam uplatnit své poslední zbytky sil, jak to předvedl letošní překvapivý vítěz Ronde Alberto Bettirol.

Pro ilustraci - okamžitě po odmávnutí startu se v pelotonu odehrál drsný 10ti minutový interval výkonem 420W s 11ti nástupy nad 1000W, kdy se zájemci o únik snaží o nadělení pelotonu. Prvních 100km po rovině bylo na rozdíl od let minulých stejně náročných jako zbývajících 170. Už se nejedná o žádné úvodní rozjetí k bergům. Závodí se stejně intenzivně celých 6 hodin. A zvládnout 6,5 hodinový závod normovaným výkonem nad 300W je neskutečná porce. Ale to zdaleka není všechno, co patří do výbavy letošního modelu špičkového klasikáře. On z tohoto tempa musí předvést několikaminutové náročné intervaly na 450-550W na každém ze 17ti bergů. Jezdec s ambicí na celkové umístění tak během závodu v zóně nad 600W stráví předlouhých 17minut.

Sedmný Oliver Naesen - Paterberg 557W, Kopenberg 506W, závěrečný Kvaremont potom 6min/450W. Vítězný Alberto Bettiol musel nekonečných 14km do cíle zvládnout v sólovém úniku před blížícími se pronásledovateli rychlostí 52km/h. Tim Declercq pracující pro své lídry z Deucenicq - Quick Step, který dorazil do cíle s 10ti minutovou ztrátou na vítěze měl v cíli na wattmetru úctyhodných 317W. To už je opravdu pořádné sousto.

Jenomže ostatní (přípravné) belgické klasiky jsou na tom velmi podobně. Kupříkladu o hodinu kratší Gent-Wevelgem, který se odehrál před týdnem v podobném terénu jako Ronde ukázal v cíli jezdcům z první desítky Naesenovi 321W, Petitovi 344W a Mohoričovi 322W. I zde se kostkované bergy jezdí na 500W a pochopitelně i závěrečný spurt musí mít náležité paramerty - Naesenových 1000W/10s s maximem 1112W stačilo "pouze" na třetí místo za přesvědčivě vítězným Kristoffem.

A jak je na tom pro srovnání naše primavera Bítěš? Vítězný Jakub Otruba zvládnul 160km (tedy o 110km kratší závod) průměrem 280W a to váží o nějakých 5kg více než Naesen a spol. Neboli pokud by se chtěl podívat do cíle Ronde v popředí celkového pořadí, musel by umět závodit o 3 hodiny déle výkonově o nějakých 40-50W vyšším průměrem a to je opravdu neskutečný rozdíl. Stejně tak tříminutová stoupání na trati bíteše (Kohoutovice, Záblatí) se jezdí o 100W volněji než bergy na Ronde. Maximální 2minutový výkon je sice pododných 500W jako dosahují jezdci na Ronde, ovšem tam ho závodníci zopakují zhruba 15x. Otrubův vítězný únik 7km před cílem Bíteše, zahájený pod závěrečným tříminutovým stoupáním, mu dal v součtu vítězné 12ti minutové maximum v závodě 380W. To není daleko od potřebného 12ti minutového výkonu na Ronde či Gent-Wevegenu, ovšem délka závodu, počet opakování takovéhoto intervalu a hlavně o 50W vyšší celkové nasazení v závodě jsou pochopitelně zcela mimo současné možnosti účastníků naší jarní klasiky.

Robert Kleiner,
SPEEDweaponry