Fascinující silniční šampionát v anglickém Harrogate

Asi málodo si nechal ujít letošní „extrémní“ mistrovský týden v anglickém Harrogate, který vrcholil nedělním závodem mužů na 260km. Ještě než se k němu dostaneme, stručně o předcházejících výkonech, které si s nedělním kláním svou náročností v mnohém nezadaly. Posuďte sami.

Časovka U23 byla výrazně poznamenána nejen nepřízní počasí, ale těžko uvěřitelným až amatérským počínáním pořadatelů, kteří nechali závodní ambice některých jezdců doslova utopit obrovských kalužích. Jedna z nich, půlmetrové hloubky, pohřbila i našeho Jakuba Otrubu, který v plné rychlosti najel na tuto vodní překážku a neodvratným pádem si poranil lýtko. Vyhrál Mikkel Bjerg z Norska (už potřetí za sebou), když 30km trať zdolal v čase 40 minut a 20 vteřin. O 27 vteřin za ním zaostal druhý Američan Ian Garrison a o vteřinu horší čas zajel a bronz získal jeho krajan Brandon McNulty. Bronzový McNulty zaznamenal na členité trati průměr 439W (6W/kg) a potvrdil, že kategorie U23 má už vlastně výkonnost mužů.

Na stejné trati jako muži U23 se utkaly i ženy. 22letá americká dráhařka Chloe Dygertová, nadělila šokovaným holanďankám Breggenové a Vleutenové 1,5 minuty. Pro ilustraci vyjímečné výkonnosti Dygertové (ale také opravdu výrazně horších povětrnostních podmínek závodu U23) uveďme, že by se Dygertová svým časem umístila v U23 na 12.místě (!). Ovšem stačilo jí na to průměrných 330W (4,8W/kg) tedy o plných 100W méně než museli předvést na vítězství závodníci z kategorie U23. Pokud by chtěla zajet srovnatelný čas v době konání závodu kategorie U23, musela by zvládnout o 50W vyšší výkon. To už je opravdu obrovský rozdíl v povětrnostních podmínkách.

Mužská časovka se stala opět kořistí australského suveréna Rohana Denise, když extrémně dlouhou 55km trať zdolal za 65minut. Nedávno ještě juniorskému závodníkovi Evenepoelovi nadělil (pouhou) minutu, třetímu italu Gannovi minuty dvě. Ještě pátý američan Craddock se ztrátou 2:08 zaznamenal na této hodinovce 423W (5,15W/kg). Naši Bárta ani Černý neměli svůj den, stejně jako Camapenaertz a Roglič kteří se nevešli do první desítky. Pro Evenepoela bylo druhé místo prý zklamáním - neskutečné ambice tohoto teprve 19ti letého jezdce.

A v juniorské kategorii se nám letos narodil další supertalent – američan Quinn Simmons. Má všechny znaky famózního Remko Evenepoela. A stejně jako Remko vloni, i on zaútočil 25km před cílem a sólově si dojel pro vítězství. Jeho normalizované watty v téměř 4hodinovém závodě ukázaly 384W, což je zřejmě chybný údaj, neboť tohle číslo nezaznamenal dosud žádný jezdec na WorldTour, nicméně druhý ital Martineli pokořil v hromadném závodě rovněž úctyhodných 320W (4,56W/kg). Pro představu 10ti minutový závěr nejdelšího stoupání na trati vyjeli junioři na VAM 1850 (!!!) 6,05W/kg. Tím spíše musíme vyzdvihnout našeho Jakuba Boučka, který se v závodě blýsknul 9tým místem. Mathias Vacek odstoupil ze závodu na vyčerpání.

V neskutečně rychlém závodě U23 (173km/3:56/44km/h) stačilo 300W (4,05W/kg) Kronovi na celkově páté místo, přičemž závěrečných 45minut na městském okruhu zvládnul na 330W (4,46W/kg). I to svědčí o tom že normovaný průměr 384W Simmonse je trošku mimo.

Závod žen ovládla nevídaným, 105km dlouhým sólem, holanďaka Van Vleutenová a vlastně ukázala, že i ženská cyklistika je na ohromném výkonostním vzestupu. Ženy nastoupaly během svého 150km závodu téměř 2500 výškových metrů ale i tak rychlostní průměr jejich 4 hodinového závodu atakoval 40km/h. Čtvrtá Dygertová (také letošní americký objev) zaznamenala v závodě úctyhodných 284W (3,59W/kg). V rozhodujícím stoupání na Trapping Hill se vepředu jelo 380W/7min, VAM 1700 (!). Unikající Vleutenová pak dokonce osamoceně VAM 1860 (!!!) aby dále pokračovala až do cíle sólově zbývajících 100km průměrem 38km/h. Opravdu nebývalá výkonnost v ženském podání. Škoda že naše Nikola Nosková se pod stoupáním přimotala do pádu a řešila spadlý řetěz. Přestože poté zvládala stoupat stejně rychle jako čelo závodu, její půlminutová ztráta už nešla zlikvidovat.

Vrcholem byl samozřejmě nedělní závod ELITE, kde za vytrvalého, místy velmi hustého deště se do cíle dostalo 48mužů z 200 startujících. Vítězný dán Pedersen strávil na zkrácené, 250km dlouhé trati 6,5 hodiny. Šestý Valgren, který dojel dvě vteřinky za Saganem zaznamenal průměrných 315W. To je hodnota, jako by byl celých šest hodin v úniku. Jenomže on se celou dobu pohyboval v pelotonu (!). 40.místo s desetiminutovou ztrátou Chad Haga. Výkon? 324W. S tím by mohl v klidu vyhrát Paříž- Roubaix.

A to nevíme co třeba vítězný Pedersen, který jel v závěru velmi aktivně, posledních 50km byl v úniku a přesto dokázal přespurtovat favorizovaného Matteo Trentina. Určitě měl v nohou také podobných +330W.

Philip Gilbert, belgické želízko v ohni, který se po pádu 100km před cílem pokoušel s čekajícím Evenpoelem vrátit do pelotonu, byl svoji stíhací jízdu po půlhodině nucen vzdát. Peloton se řítil příliš rychle. Pokud by ho chtěli dostihnout, museli by se pohybovat po trati průměrem 50km/h. Na to už nezbylo.

Naši v tomto supernáročném závodě nezklamali, ačkoliv od Zdeňka Štybara mnohý čekal agresivnější závěr. Jenže nebylo už z čeho brát. A víte kdo přijel ve skupině se Zdeňkem? Tadej Pogačar, 21letý mladík, který před pár dny dokončil svůj první třítýdenní etapák (?!).

Svoje si užil i Petr Vakoč, který se vydal prakticky hned po startu do početného úniku a jako jediný z něj závod dokončil. Určitě nezklamal ani fenomenální Mathieu van der Poel. Svým nástupem 33km před cílem vlastně rozhodl závod. Ostatní favorité včetně Sagana rozhodující chvíli zaspali.

V Harrogate byla kromě špičkových výkonů k vidění i přehlídka nastupujících talentů, vystavená tomu nejnáročnějšímu způsobu závodění, který si dokážeme představit. Evenpoel, Pogačar, Simmons, Van der Poel, Hirschi, Dygertová a spousta dalších obstáli a nehodlají se ve svých 20ti letech spokojit s druhým místem. Máme se určitě ještě na co těšit!